Historie trezorů

Toto je zkrácená historie trezorů vyrobených na území dnešní České republiky za posledních 150 let, jejich vývoj a konstrukce. Dále se zde dočtete o lidech, kteří trezory vykrádali a o těch, kteří jim v tom chtěli zabránit. V některých kapitolách se dočtete zajímavé věci a můžeme si dovolit zacházet do detailů a někde mnoho informací nemáme.

Počátek trezorů

Uchování svých cenností v bezpečí provází lidstvo již od pradávna. 1000 let zpátky se používala dřevěná truhla na majetek. Přes dřevěné truhly jsme přešli k okovaným truhlám. Obchodníci, panovníci i piráti, všichni používají dubové truhly. Jedním z patentů například byly ocelové obruče kolem dřevěné truhly. Logicky následovali truhly již celé z kovu. Experimentovalo se také s truhlou, která byla litá ze železa. Později se kovovým truhlám neotevíralo víko směrem vzhůru. Důvodem byla samozřejmě zvyšující se hmotnost. Truhla se postavila a dveře se otevírají směrem k sobě. To je ten zásadní okamžik a vznik trezoru.

Železné trezory, jak jinak

Po roce 1830 se vyrábějí v drtivé většině již jen kovové "trezory". Jednoplášťové i se dvěma plášti. Dva pláště by byla celkem dobrá obrana proti zloději. Ale co oheň? Železo samo o sobě totiž výborně převádí teplo a tak by se zničil obsah trezoru. Kvůli lepšímu zabezpečení proti zloději a hlavně proti ohni při požáru lidé začali přemýšlet. Jak žár zastavit nebo alespoň zpomalit? Zkouší se mnoho materiálů a úspěch slaví popel. Zřejmě svými vlastnosti a ještě lepší pořizovací cenou. Proti ohni je ale lepší výplní mezi stěnami kamenec, který výborně pohlcuje žár. Je ale dražší a tak se nepoužívá. Experimentovalo se s kamenem, sádrou, dřevem, slídou a cementem. Dodnes je nejznámější popel

České trezory

Základy českého trezorového průmyslu byly položeny před polovinou 19. století kdy kované železné truhly byly postupně vylepšovány přidáním vnitřního mechanizmu a korpusu, který byl volitelně vyplněn dalšími materiály, které by pomohli nejen izolovat obsah, ale také by vyzařovali vlhkost, čímž by zvýšili bod vzplanutí jakéhokoli papírového obsahu. Od dřevěné truhly přes trezor vyplněný popelem se dostáváme k dnešním ohnivzdorným betonům.

Jako jeden z nejstarších dokladů o vzniku trezorů, které se podobali těm dnešním, je záznam o podání patentu v roce 1834 a byl to pan William Marr z Anglie. Po jeho podání rychle následovali další patenty a hlavně podstatná technická vylepšení.

Na obrázku je erbovní deska z lisované mosazi na které se zrodilo Milnerovo prohlášení:

Patentované dvoupláštové trezory jsou odolné požáru tím, že vzájemná reakce nevodiče tepla a vypařování zachováná jejich obsah po skončení doby trvání příležitostného požáru podle (212 deg.) při varu do červeného žáru.

Vylepšení ohnivzdornosti trezoru

Roku 1840 byl zapsán další patent, který počítá se sádrou a kamencem v prostoru mezi stěnami. Při požáru by pak vzniklá vlhkost měla chránit obsah trezoru. Milner tento patent napadl pro přílišnou podobnost s jeho principem nevodičů tepla. Spory se tánou až do roku 1851.

Stojí za zmínku, že po roce 1850 se trezory vyrábějí z tepaného plechu, později válcovaného o síle materiálu 3 mm a někdy až 5 mm a to podle toho jak zabezpečený měl trezor být. Desky plechu byly nýtovány do potřebných úhlů a tvořili rámeček společně s vnitřními plechy. Mezi stěny byl vkládám ohnivzdorný materiál, zřejmně podle potřeb výrobce nebo přání zákazníky. Deska, která tvořila dveře byla většinou z materiálu o síle 3/8 až po 1/2 palce. Na dveřích byl blokovací mechanizmus, zámek. Celková šířka dveří bývala 4 palce. To vedlo k mnoha reklamním tahům, kde se výrobce chvástal sílou stěn a dvěří a přitom tyto informace byly zavádějící.

Před použitím menších a testovaných zámků byly trezorové dveře zajištěny pomocí petlic a šroubů, které byly zajišeny na zámek. Takový zámek sám o sobě měl veliké klíče a velkou klíčovou dírku. Takový otvor do trezoru byl potom velice náchylný k manipulaci se střelným prachem. Největší slabinou však byla ochrana trezoru proti útoku klínem a pákou. Problém vycházel hlavně z nýtované konstrukce a vnitřního pláště jen z lehčího plechu.

Tresty za trezory

V tomto roce se objevuje v rakouském trestním zákoně zločin vyloupení pokladny. Jedná se o "krádež na věcech zamčených", která se trestala odnětím svobody když byla způsobená škoda větší než 500 Kč. V závažnějších případech spojených například s ublížením na zdraví mohl být zločinec odsouzen k smrti. Tento trestní zákon o vykrádání trezorů se udržel v platnosti dalších 100 let.

Hodnocení kvality trezorů

První standardizované testy kvality trezorů se datují na rok 1917 a způsobili radikální změny v konstrukci trezorů. Testy ukázali mnohé slabiny v konstrukci a ukázali zastaralost některých technologií.

Jedna z prvních certifikačních laboratoří si vzala na dohled kvalitu trezorů již v roce 1923 a první bankovní trezor certifikovala již v roce 1925. Takové certifikování trezorů je zásadní zlom v kvalitě trezorů a hlavně zákazníkům dává přehled o nabídce. Trh se stává přehlednějším a průhlednějším. Dramaticky se zmenšil prostor pro podvádění.

Univerzální otevírač trezorů

Když otevíráte dveře trezoru vrtáním nebo trhavinou, je to nepraktické. Potřebujete hlavně hodně času na vrtání trezoru a toho se v noci bez přítomnosti majitele zrovna dvakrát nedostává. A to nemluvíme o trhavinách a hluku. Tak bývalo lepší ignorovat dveře trezoru a udělat díru do boku přes spoje stěn. Proto výrobci trezorů začali ohýbat stěny z jednoho kusu a problém byl zažehnán.

Pro běžné řemeslo a průmysl se vymýšleli nová a nová nástroje a technologie, ale průlom při vykrádání trezorů přinesla mocná zbraň - "kyslíkoacetylénový hořák" v roce 1920. Autogenní plamen byl už sám o sobě velice vysoké teploty. Když se přidal ještě kyslík pod tlakem, předehřátá ocel se celkem sama vznítila. Takový hořák projel v podstatě i masivním ocelovým pláštěm. Různá tvrdost oceli pak pro hořák nebyla až tak podstatná.

Po roce 2000 přicházejí na trh tepelné pruty na principu kyslíkoacetylénového hořáku, které ale vyvinou daleko větší teplotu a jsou schopné propálit více vrstev včetně betonu. Vžil se pro ně název "kyslíkové kopí". Jsou tedy nákladné na pořízení a celkem náročné na obsluhu.

Trezory ze železa a betonu

V roce 1910 se již popel příliš nepoužívá na výplň mezi stěny trezorů. Není úplně prioritou ochránit trezory proti požáru. Důležitá je ochrana proti napadení zlodějem. Lidé asi počítají s tím, že spíše přijde zloděj než požár. Méně zabezpečené sejfy jsou jednoplášťové nebo dvouplášťové. Bezpečnost se zvedá až po bankovní trezory, které jsou velice těžké a mají mezi dvěma plášti například beton a ocelové kolejnice. Dostat de pak do takového trezoru je oříšek a zabere to hodně času.

Zakousne se do trezoru

Další úžasný a multifunkční nástroj se objevil na trhu. Není tím nástrojem nikdo jiný než úhlová bruska. Svou univerzálností si získala širokou oblibu. Vyrábí se také v provedení na baterii, což určitě ocení zloději. Tvrdé částice jsou spojené v disku který tak snadno projde materiály jako je beton a ocel. Výrobci trezorů se proto snaží do trezorů dávat více různých materiálů a přicházejí s materiály, které se obtížně a delší dobu řežou.

Temná strana trezorů

Trezor byl vždy pro jednoho symbolem bezpečí a pro druhého výhled na peníze bez počestné práce - kasaře. Přesto, že se jednalo vesměs o zločince, obdivujeme jejich zručnost a vynalézavost při vykrádání trezoru jen se základními nástroji, které si sami vyráběli ručně.

Vykrádání trezorů prožívá své zlaté období až do 60. let kdy je řemeslo kasaře a vykrádání trezorů vůbec v trvalém poklesu dodnes.

Na přelomu tisíciletí je již velký rozmach nových nástrojů a k dispozici jsou acetylenové řezáky, frézy a vrtačky. Renesanci ve vykrádání trezorů to ale nezpůsobilo. Na druhé straně jde rychlím tempem dopředu vývoj také trezorové techniky a zlepšují se mechanizmy a bariéry. Moderní materiály a propracované systémy musí odolat dnešním silným nástrojům.

Renesance českých trezorů

Pro české trezory byl dalším zlomovým rok 1990, do kterého se o certifikaci a bezpečnostních třídách příliš nevědělo a záleželo jen na šikovnosti prodejce, jak svůj trezor vychválí. V dalších letech se začala formovat opatření a nařízení ohledně trezorů. Zavádí se normy na testování trezorů a udělování bezpečnostních tříd.

Trezory na utajované informace

Možnost využití trezorů je široká, i když každého asi hned napadnou zlaté cihly a balíčky peněz. Trezory ale stejně často jako na peníze slouží také na uložení listin, dokumentů, smluv, akcií a směnek. V České republice platí od roku 1998 zákon "O ochraně utajovaných skutečností", který dal vzniknout Národnímu bezpečnostnímu úřadu. Je ústředním správním úřadem pro oblast ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Trezorům se věnuje odbor fyzické bezpečnosti. Fyzická bezpečnost je systém opatření, která mají neoprávněné osobě zabránit nebo ztížit přístup k utajovaným informacím.