Mechanoskopie a trezory

Stopy nástrojů na vykradených trezorech

Dva až tři různé hasáky na trhání plechu, ruční vrtačka s několika vrtáky na kov, tři páčidla, která se dají nastavovat na hasáky, čímž se prodloužží jejich páka a tím i účinnost, olej či vazelína k usnadnění vrtání, klešště, pilka na žželezo, pilník a svítilna. To všše patřilo k nezbytnému „nádobíčku“ klasického kasaře. Pachatelé trezory „dělali“ klasickým způsobem—u, do starých typů vystříhali otvory kolem zámků, vyndali stavítka a kasu otevřeli. Někdy si pomáhali autogenem. Novějšší typy trezorů, které si netroufali otevírat na místě, brali s sebou a otevírali je jinde.

Na místě činu se kriminalisté, místo otiskům prstů, začali více věnovat způsobu vyloupení pokladny stopám nástrojů na jejím pancíři, ale i úlomkům nástrojů. Kasaři použžívali kromě b쾞ně dostupných nástrojů (trubkové klešště, posuvné klíče, nůžžky na plech, pily na kov, pilníky, struháky, vrtáky, sekáče) i nástroje zhotovené vlastnoručně nebo na zakázku, přizpůsobené potřebám nekalého řemesla a osobním zvyklostem (paklíče, hasáky, násadce, páčidla) Zapomenuté lupičské nástroje byly nalézány na místech činu, odhozené při pronásledování, či byly zabavovány při osobních a domovních prohlídkách. Postupně se začalo při pátrání po pachateli využžívat stop nástrojů použžitých ke spáchání trestného činu. Nástroje použžité pro „otevření“ trezoru vytvářejí mechanoskopické stopy na místech, kde se při páčení tvrdší kov páky, páčidla nebo šroubováku opřel o rám z měkčího kovu. Vznikne tak otisk činné plochy nástroje, který je možno použžít pro následnou identifikaci. V případě, žže se nalezne podezřelý nástroj, provede expert jeho otisk a porovná ho s původním nástrojem. V tomto směru proslavil československou kriminalistiku vrchní strᾞmistr Ladislav Havlíček, který byl zakladatelem nové kriminalistické disciplíny —mechanoskopie.

V kriminalistice je mechanoskopie chápána ve dvou úrovních: V užšžším pojetí je naukou o nástrojích, které použžívají pachatelé k trestné činnosti. Podle stop, které tyto nástroje zanechaly na místě činu, se pak kriminalističtí experti snažží použžité nástroje identifikovat. ŠŠiršší pojetí věnuje pozornost i jiným objektům, které nelze zcela jednoznačně považžovat za typické nástroje, ale princip a podstata vzniku mechanických stop zanechaných těmito předměty je naprosto shodná s klasickými nástroji. Například bytoví zloději užžívají speciálně vyrobené nástroje k roztahování zárubní dveří – takového pomocníka trestné činnosti asi v b쾞ném obchodě nekoupíme.

Větššina mechanoskopických stop je při pečlivé prohlídce vidět pouhým okem. Technici stopu nejdříve tzv. zafixují, aby se nepošškodila pro následující znalecké zkoumání. Přitom je důležžitá i takzvaná „čerstvost stopy“, např. podle toho, zda není okysličena část kovového povrchu, na kterém byly stopy vytvořeny. Stopa je poté zdokumentována fotograficky (vžždy několik snímků za měněných fotografických podmínek a pod různými úhly) s pomocí přiložženého měřítka. Individuálně, tedy přesně určit konkrétní věc použžitou pachatelem, lze rozliššit nástroje, které mají malý počet funkčních částí. Patří sem třeba nůžžky, sekáče, klešště, sekery, hasáky, střihače svorníků, dláta, šroubováky apod. Například taková páčidla vytvářejí zpravidla dvě protilehlé stopy ve formě vtisků a tzv. sešinutých stop. Horšší je pátrání, když si pachatel vzal na pomoc nástroje, které mají funkčních částí více – pilníky, pily, brusky, šškrabky apod. Proč? Při použžití vytvářejí nevyhodnotitelnou směs stop, například piliny. Řezné nástroje totižž mají většší počet zubů, přičemž kažždý jednotlivý břit vytvoří na stěně řezu vryp, ale ten vzápětí další břit zničí. Podobně se chovají i šroubovité vrtáky. Velkým pomocníkem kriminalistů jsou, zvlṚ tady, úlomky nástrojů, nalezené na místě činu.

Kažždý nástroj má na povrchu nejrůznějšší nerovnosti, které ve svém souhrnu vytvářejí jedinečný, specifický reliéf. Kriminalistický nejcennější jsou nerovnosti na funkčních částech nástrojů – břitech (nůžž atd.), čelistech (např. klešště, hasák), střižžných hranách, ploskách (kladivo) apod. Vytvořený mikroreliéf je pro kažždý nástroj typický a neopakovatelný. Můžžeme to přirovnat k papilárním liniím u lidí. Tak jako se dá konkrétní pachatel poznat podle otisku prstů, i nástroj můžže zanechat svůj jedinečný mikroreliéf či jeho část. Podle něj pak mechanoskopie pomáhá odhalit a usvědčit pachatele!