Historie trezorů

Toto je zkrácená historie trezorů vyrobených na území dnešní České republiky za posledních 150 let, jejich vývoj a konstrukce. Dále se zde dočtete o lidech, kteří trezory vykrádali a o těch, kteří jim v tom chtěli zabránit. V některých kapitolách se dočtete zajímavé věci a můžeme si dovolit zacházet do detailů a někde mnoho informací nemáme.

Přesto, že se jednalo vesměs o zločince, obdivujeme jejich zručnost a vynalézavost při vykrádání trezoru jen se základními nástroji, které si sami vyráběli ručně. Na přelomu tisíciletí je již velký rozmach nových nástrojů a k dispozici jsou acetylenové řezáky, frézy a vrtačky. Na druhé straně jde rychlím tempem dopředu vývoj také trezorové techniky a zlepšují se mechanizmy a bariéry. Od dřevěné truhly přes trezor vyplněný popelem se dostáváme k dnešním ohnivzdorným betonům.

Základy českého trezorového průmyslu byly položeny v polovině 19. století kdy kované železné truhly byly vylepšeny přidáním vnitřního mechanizmu a korpusu, který byl volitelně vyplněn dalšími materiály, které by pomohli nejen izolovat obsah, ale také by vyzařovali vlhkost, čímž by zvýšili bod vzplanutí jakéhokoli papírového obsahu.

Jako nejstarší doklad o vzniku trezorů máme záznam o podání patentu v roce 1834 a byl to pan William Marr z Anglie. Po jeho podání rychle následovali další patenty a hlevně podstatná technická vylepšení.

Na obrázku je erbovní deska z lisované mosazi na které se zrodilo Milnerovo prohlášení:

Patentované dvoupláštové trezory jsou odolné požáru tím, že vzájemná reakce nevodiče tepla a vypařování zachováná jejich obsah po skončení doby trvání příležitostného požáru podle (212 deg.) při varu do červeného žáru.

Roku 1840 byl zapsán další patent, který počítá se sádrou a kamencem v prostoru mezi stěnami. Při požáru by pak vzniklá vlhkost měla chránit obsah trezoru. Milner tento patent napadl pro přílišnou podobnost j jeho principem nevodičů tepla. Spory se tánou až do roku 1851.

Stojí za zmínku, že po roce 1850 se trezory vyrábějí z tepaného plechu, později válcovaného o síle materiálu 1/8 palce až 3/16 palce a to podle toho jak zabezpečený měl trezor být. Desky plechu byly nýtovány do potřebných úhlů a tvořili rámeček společně s vnitřními plechy. Mezi stěny byl vkládám ohnivzdorný materiál, zřejmně podle potřeb výrobce nebo přání zákazníky. Deska, která tvořila dveře byla většinou z materiálu o síle 3/8 až po 1/2 palce. Na dveřích byl blokovací mechanizmus, zámek. Celková šířka dveří bývala 4 palce. To vedlo k mnoha reklamním tahům, kde se výrobce chvástal sílou stěn a dvěří a přitom tyto informace byly zavádějící.

Před použitím menších a testovaných zámků byly trezorové dveře zajištěny pomocí petlic a šroubů, které byly zajišeny na zámek. Takový zámek sám o sobě měl veliké klíče a velkou klíčovou dírku. Takový otvor do trezoru byl potom velice náchylný k manipulaci se střelným prachem. Největší slabinou však byla ochrana trezoru proti útoku klínem a pákou. Problém vycházel hlavně z nýtované konstrukce a vnitřního pláště jen z lehčího plechu.