Historie trezorů 19. století

S příchodem 19. století se rychle zvyšuje poptávka po sejfech. Dochází k růstu sociálního bohatství a na trhu byla skutečná poptávka po trezorech. Evropští řemeslníci mají dovednosti při výrobě litinových trezorů na vysoké úrovni. Výroba trezorů vzkvétala v Evropě a zejména v Anglii. Díky globalizaci se více obchodovalo se zbožím po celém kontinentu. Tyto faktory vedly k přebytku kapitálu jak mezi institucemi, tak i jednotlivci. Vyžadovalo to také vývoj a posílení výroby trezorů k ochraně těchto aktiv.

Také zvyšující se přepravy zboží vlakem, kočárem nebo lodí byly běžné. Při dopravě bylo třeba vzít také v úvahu možné ztráty z krádeže, požáru a špatného počasí. Dobové trezory, i když velmi těžké, byly často přenosné a cestovaly s obchodníky na těchto cestách, aby byly v bezpečí hotovost a jejich nejcennější zboží.

Anglická firma Milner

V roce 1791 byl Thomas Milner vázán 11 let jako učedník v klempířském obchodu svého otce. Hodně se tam naučil a začal vyrábět železné pokladny a trezory. Již v roce 1814 založil společnost Thomas Milner & Co. Vyráběli zámky a protipožární trezory. V roce 1824 se stal dodavatelem pro Vévodu z Wellington. Stejně jako pro válečnou kancelář. První ohnivzdorný trezor je datován ještě před rokem 1827 a tedy mnoho let před konkurencí.

První typy trezorů byly vyrobeny ze dřeva. Ke svázání dřevěného trezoru byly použity železné obruče. Výrobce trezorů jménem Thomas Miller se kolem roku 1827 pokusil vytvořit trezor, který by odolal požáru. Vnitřní a vnější komoru vyrobil ze silného pocínovaného plechu. Vzniklou mezeru naplnil kamencem a pilinami. Pokud tedy došlo k požáru, kamenec se roztaví a uvolní pilinový prach, který byl špatným vodičem tepla. Tento trezor lze považovat za vůbec první ohnivzdorný trezor, ale nebyl odolný proti vloupání.
(Manufacturer and Builder, May 1878, p. 107)

V roce 1830 se Thomas stěhoval z Sheffieldu do továrny Liverpoolu, kde vyráběl kovové boxy z tabulového plechu. V té době zaměstnával okolo 35 mužů. Změnil název firmy na Thomas Milner and Son, kde byl průkopníkem ve vývoji ohnivzdorných trezorů. V roce 1840 podal Milner patent číslo 8401 v Liverpoolu na ohnivzdorné trezory, což demonstroval v centru města zapálením obrovského ohně okolo trezorů. Od roku 1846 se posunul k výrobě trezorů a truhel z desek železa. Thomas zemřel v roce 1849 a firmu převzal syn William. Firma je na vzestupu a v roce 1851 zaměstnává 110 lidí. V roce 1874 se společnost jmenuje Milner Safe Company a zaměstnává 480 lidí. Londýnský obchodní adresář v roce 1900 tvrdí, že jsou největším výrobcem trezorů a pancéřových komor na světě. Na obrázku je erbovní deska z lisované mosazi na které se zrodilo Milnerovo prohlášení:

Patentované dvouplášťové trezory jsou odolné požáru tím, že vzájemná reakce nevodiče tepla a vypařování zachovává jejich obsah po skončení doby trvání příležitostného požáru podle (212 deg.) při varu do červeného žáru.

Každý držitel patentu zaznamenal v trezorovém průmyslu různorodý úspěch, ale Milner se stal jedním z největších výrobců trezorů v Británii. Vyráběl odolné trezory z plátů železa. Milnerovy trezory byly vyrobeny z tepaného plechu o rozměru jedna osmina palce až tři šestnáctiny palce.

Trezory pro Titanic

V roce 1911 je doručeno 5 Milnerovo trezorů na Titanic protože jím cestuje na 58 milionářů, kteří chtějí skrýt své diamanty v celkové hodnotě 250.000.000 dolarů. V roce 1955 získala společnost Hall Engineering Products akvizicí společnost Milner, aby se nakonec spojila s Chatwood Safe Company a staly se známými jako Chatwood-Milner. Továrna v Speke byla uzavřena v roce 1964 a veškerá produkce se přesunula pod firmu Chubb, která převzala Chatwood-Milner v roce 1959.

 více o trezorech na Titaniku 

Vyloupení trezoru Milner v Cornhill

Při slavné loupeži v Cornhillu byly ukradeny akcie, zlaté řetízky, hodinky a podobné zboží v celkové hodnotě asi 850 tisíc liber. Většina věcí byla uložena v trezoru značky Milner. Poškozený zlatník Walker po vyloupení označil za viníka právě společnost Milner. Se svou žalobou však neuspěl. Soudilo se, že okolnosti při loupeži umožnily dostatek času.

John Walker, klenotník v Cornhillu chtěl získat zpět hodnotu svého uradeného majetku. Zažaloval firmu Milner and Son za porušení záruky. Výrobci se chlubili, že železný trezor, který od nich Walker koupil, je „odolný proti zlodějům“. Že to není pravda bylo prokázáno, o rok dříve, kdy se gang zlodějů vloupal do trezoru a ukradl asi £ 6,000 ve špercích a podobném při známém vloupání v Cornhill v roce 1865.
W. M. Meier, Property Crime in London, 1850

Odsouzený kasař Caseley uvedl, že trezor otevřel klíny a pákami za 35 minut. Pokračoval, že kdyby byl schopen pracovat na sejfu bez přerušení (když každých devět minut procházely policejní hlídky), mohl by to udělat za 15 minut.

Trezory Chatwood

Kromě trezorů a speciálních betonových bloků pro modulární pevnosti vyráběl Samuel Chatwood také betonové železniční pražce. Byl majitelem soukromé železniční vlečky. Z oboru trezorů byl vyhlášený jeho zámek s písmeny "Single Spindle Letter Lock". Musel mu hodně věřit protože ho prezentoval na 30 tunových dveřích na Exhibici Britského impéria v Olympii v roce 1924.

Samuel Chatwood provedl v roce 1860 významná vylepšení designu trezoru tím, že přišel s nápadem na dvě samostatná těla. Jedno vnořené do druhého. Vytvořil mezeru, která byla poté vyplněna Franklinitem (krychlový minerál pojmenován podle lokality Franklin v New Jersey, USA) a litou ocelí. Několikrát zalomená hrana na rámu dveří nenabídla žádnou jasnou linii průniku pro páčidlo nebo klín.

Anglický výrobce Jeremiah Chubb

Od konce 18. století do konce 19. století vyrostlo v Británii několik velkých výrobců trezorů. Mezi nimi společnost Chubb. Své první patenty společnost registrovala v roce 1833. Poté se rychle vyvinula v lídra v oboru. Dominuje v trezorovém průmyslu téměř sto let. Během tohoto století se většina světově známých podniků utápí ve finanční tísni. Trezory Chubb jsou i ve starobylých bankovních budovách. V nejstarších čínských pobřežních městech jako je Hongkong a Šanghaj.

Úřady se více zajímají o ochranu svých knih a papírů před ohněm než před zloději. Poptávka po trezorech odolných proti vloupání ale byla také. V Anglii si firma Chubb v roce 1833 nechal patentovat trezor odolný proti vloupání.
(One Hundred Years'' Progress of the United States, 1870, p. 397)

Trezorový zámek Detector

Zámečník, mechanik a obchodník se železným zbožím Chubb z Portsmouthu v Anglii vynalezl v roce 1818 zámek Detector. Typ zámku se stavítky založený na jiných zámcích od pánů Barron nebo Bramah. S blokovacími stavítky na pružině. Detector je zajímavý tím, že při vložení nesprávného klíče přestane pracovat. Majitel potom musí správným klíčem otočit ve druhém směru a tím je upozorněn na neoprávněnou manipulaci. Chubb vyrobil zámek v roce 1818 v reakci na vládou sponzorovanou soutěž. Soutěž na vyvinutí nepřekonatelného zámku. Poté co v roce 1817 došlo k vloupání do loděnice v Portsmouthu pomocí falešných klíčů. Chubb soutěž vyhrál s odměnou £100.

Chubb trezory proti dlouhému vlámaní měli třičtvrtě tuny... První s čím se setkal je tvrdá odlévaná vrstva Siemens ocele. Ta dala hodně tvrdé práce a zabrala spoustu času zcela prorazit tuto vrstvu. Pod ocelovou deskou se nachází obložení, které...
... tři trysky byly zničené. Při nedávném pokusu o vloupání se tyto výsledky potvrdily. Zloději pouze mírně zaskórovali na venkovním povrchu Chubbovo "Ocelových dveří proti pálení autogenem". Oni se potom snažili bez úspěchu pálit prostřední zámek a konečně vyzkoušeli a nedokončili třetí pokus na rozích...
(Crime Out of Hand, 1963, stránka 111 - 112)

Továrna na trezorové zámky

V roce 1820 si bratři Jeremiah a Charles založili továrnu na trezorové zámky. Nejdříve prodávali trezory od firmy Edward Tann & Sons a v roce 1837 si postavili svojí vlastní továrnu na trezory v Cowcross Street v Londýně. Cahles Chubb umřel v roce 1846. Původně měli jejich vlastní trezorové zámky 4 stavítka a v roce 1847 výrobce trezorů Chubb rozšířili počet na 7. Do roku 1851 se také firma zaměřuje na výrobu trezorových vitrín pro cenné šperky. V roce 1866 postavila firma novou továrnu na Glengall Road v Londýně. V roce 1870 podali patent na první trezorový časový zámek. V roce 1956 firma Chubb & Sons převzala firmu Hobbs Hart & Co Ltd., známého výrobce trezorů a zámků. O několik let později 1959 trezorovou firmu Milner v Liverpoolu. Chubb & Sons Lock & Safe Co Ltd. se v roce 1984 stala součástí skupiny RACAL Electronics. Firma Williams Holdings, koupila v roce 1997 Chubb Security, ale obratem jí prodala firmě ASSA-ABLOY v roce 2000 po slabších finančních výsledcích.

První pokus znemožniti vloupání se do pokladny učinil J.Chubb v Londýně, který v letech padesátých hleděl cíle toho dosáhnouti tím způsobem, že navrtal do železné plotny okolo zámku řadu děr, které opatřil závitem a zase vyplnil kalenými ocelovými šrouby. Zámečnictví: Tradice z pohledu dneška

Francouzský výrobce trezorů Fichet

Alexandre Fichet se narodil v roce 1799 v obci Etrepilly a již ve věku 26 let si otevřel zámečnictví v Paříži. O čtyři roky později si patentoval svůj první trezorový zámek. Další patenty následovali. Vybavil si dílnu a v roce 1840 vyrobil první moderní ohnivzdorný trezor. Jak jeho výroba přesahovala možnosti dílny, postupně postavil továrnu v Monceau u Paříže a následovala druhá a třetí v Lyonu a Marseille.  V roce 1917 byla založena továrna v Sens a o dva roky později byly otevřeny pobočky po celém světě, včetně Itálie, Argentiny, Španělska, Belgie, Rumunska a Brazílie.

---

Počátek parní železnice 1825 - 1830

---

Počátek amerických ohnivzdorných trezorů

Jesse Delano

Už v roce 1825 Jesse Delano vyrobil v New Yorku železnou truhlu. V roce 1826 patentoval vylepšení ohnivzdorných trezorů. Delanův patent, který nese číslo x-8356 by znovu vydán v roce 1834. Delano a jeho syn vyráběli trezory v New Yourku až do roku 1859. Po sejfech navržených panem Delanem si mnoho výrobců trezorů vyzkoušelo výrobu protipožárních trezorů.

Vylepšení ohnivzodrných trezorů spočívalo v potažení dřevěného základu. Ze dvou stejných částí, jílu a vápence nebo nasycení dřeva roztokem louhu, potaše a kamence, aby se stal nehořlavým. Tyto suroviny byly obecně používány v USA.

(One Hundred Years'' Progress of the United States, 1870, pp. 396-97)

První trezory, které se v zemi vyráběly byly obložené dřevem. Staromódní truhly okované nytý byly nazývány "knob-chest". Byly to jednoduché dřevěné boxy nejprve pokryté plátem železa, potom stažené pásy a celé snítované narychlo velkými nýty. S výraznými knoflíky nebo odlitky hlav. Originální metoda přípravy dřeva pro truhlu spočívala v namáčení dřeva do slané vody. Protože je dřevo savé, nějakou dobu si toto nasycení udrželo.

(Fighting Fire for Twenty-Six Years, History of Herring''s Patent Champion Safes, 1867)

Kovaná truhla JESSE DELANO & SONS z let 1825-59

Gaylerův patent

Gayler byl výrobce ohnivzdorných železných truhel a bankovních trezorů. V roce 1833 prodejce Gaylerova patentu na dvojité protipožární truhly a trezory z tepaného železa inzeroval, že má 50 modelů o hmotnosti mezi 300 a 5 000 liber a je vhodný pro banky, pojišťovny, městské záznamy a obchodníky. Agent uvedl, že:

Velká železná truhla, která byla nedávno zřízena v Savings Bank, Chambers Street, New York, byla vyrobena v manufaktuře Gayler. Je největší v USA, je 10 stop vysoká a 21 stop široká, a váží 11 000 liber.

Ve stejném roce 1833 byla jedna z těchto dvojitých truhel přísně testována ve velké budově, která byla zcela zničena požárem. Trezor zachoval svůj obsah v naprostém pořádku. To nadchlo veřejnost a jeden nadšený spisovatel to popsal jako „Salamandera“, jehož jméno se od té doby často používalo pro trezory. (Podle mytologie mohli mloci přežít a uhasit požáry.)

Jedním ze slavných výrobců trezorů CJ Gayler. Vynalezl koncept dvojitého trezoru. Jeden trezor najdete uvnitř druhého. Vzduch, který leží mezi mezerou nebo jakoukoli nevodivou látkou, kterou tam výrobce vložil, může působit jako inhibitor požáru. Ale velký požár z roku 1835, ke kterému došlo v New Yorku, prokázal skutečnost, že všechny tyto ohnivzdorné trezory jsou prakticky k ničemu.

Velký požár New Yorku v roce 1835

Většina takzvaných „trezorů“, které se používaly v době před velkým požárem v New Yorku v roce 1835, byly jednoduše železné skříně a byly málo chráněné před takovým živlem jako je požár. Velký požár New Yorku v roce 1835 ukázal v jakém žalostném stavu jsou stávající trezory v ochraně proti ohni.

Tehdy se používalo asi šedesát Gaylerových dvojitých truhel a několik z nich si zachovalo svůj obsah.

(One Hundred Years'' Progress, pp. 396-97)

Oheň z roku 1835 v New Yorku dokázal, že klasické staromódní trezory jsou naprosto bezcennými.

Scientific American (June 11, 1853)

Pařížská omítka v trezorech proti ohni

Konkurenční soutěžení výrobců vedlo ke zkoušení alternativní materiálů pro ohnivzdorné trezory, ale žádný se neukázal tak účinný jako pařížská omítka. Hydratovaná pařížská omítka „Plaster de Paris“ fungovala jako výborný izolátor ve výrobě protipožárních trezorů. V okamžiku, kdy hydratovaná omítka přijala intenzivní teplo generované ohněm, uvolnila vázanou vodu a vytvořila vrstvu páry v trezoru. Tato pára chránila knihy, peníze a další cenné předměty trezoru před zničením. Bylo však zjištěno, že sádra se po čase vzdala části své vázané vody a nejen že interiér trezorů plesnivěl a zvlhl, ale také rezivěly železné desky. Dokud nebyly prožrány. Brzy poté získal John Scott patent na používání azbestu pro ohnivzdorné truhly.

The next period in safe-making is now known as the plaster of Paris age... the water being this time retained by plaster or hydraulic cements.

Silas C. Herring vystavoval ohnivzdorné trezory na První světové výstavě v Londýně 1851 v Crystal Palace a vyhrál ocenění.

Nesmíme zapomenout zmínit velký zájem veřejnosti o trezory Salamander, které vystavuje Silas C. Herring z New Yorku. Materiál trezoru sestává z nejodolnějšího a nejtvrdšího tepaného plechu a kovaného železa. Prostor mezi vnitřním a vnějším pláštěm je vyplněn pařížskou sádrou. Bylo zde učiněno několik pokusů tento trezor spálit, ale poté, co byl čtyřicet hodin rozžhavený v ohni, vyšel obsah nedotčený.

(Scientific American, Aug. 16, 1851, p. 378)

Železné trezory proti ohni

Po roce 1830 se vyrábějí v drtivé většině již jen kovové "trezory". Jednoplášťové i se dvěma plášti. Dva pláště by byla celkem dobrá obrana proti zloději. Ale co oheň? Železo samo o sobě totiž výborně převádí teplo a tak by se zničil obsah trezoru. Kvůli lepšímu zabezpečení proti zloději a hlavně proti ohni při požáru lidé začali přemýšlet. Jak žár zastavit nebo alespoň zpomalit? Zkouší se mnoho materiálů a úspěch slaví popel. Zřejmě svými vlastnosti a ještě lepší pořizovací cenou. Proti ohni je ale lepší výplní mezi stěnami kamenec, který výborně pohlcuje žár. Je ale dražší a tak se nepoužívá. Experimentovalo se s kamencem, sádrou, dřevem, slídou a cementem. Dodnes je nejznámější popel.

V návaznosti na zavádění papírových peněz rostla také potřeba trezory chránit proti ohni. Prvními papírovými penězi v českých zemích byly tzv. bankocetle neboli bankocedule (Banco-Zettel), které se dostaly do oběhu na základě císařského dekretu z roku 1762 za vlády Marie Terezie.

První časový zámek

V roce 1831 byl představen panem Rutherfordem (bankovní agent z Jedburghu) opravu velice chytrý princip trezorového zámku. Zámek je spojený s hodinovým mechanizmem na kterém je nastavený časový interval, který musí uplynout před tím, než může být zámek otevřen. Přesto, že máte správný klíč k trezoru. Cílem je pojistit bezpečnost zámku během nějaké cesty pryč nebo dokud nebude pověřená osoba na místě.

V 70. letech 19. století Spojené státy zaplavila nová kriminální technika. Lupiči přepadnou pokladního v bance. Donutí je vydat klíče nebo kombinace do trezoru. Pro boj s tímto typem kriminality vymyslel James Sargent z Rochesteru v roce 1873 zámek (na obrázku) založený na principu patentovaném dříve ve Skotsku. Obsahoval hodinový strojek, který umožňovaly otevření trezoru pouze v předem nastaveném čase.

"Jednou mi zavolali z banky, že se jim nepodařilo otevřít jejich trezorové dveře. Jestli není možné, aby došlo k nějakému napadení. Manažer banky musel zrudnout, když jsem se ho zeptal jestli nezapomněl na letní posun času. Za hodinu v pořádku trezor otevřeli."

(Bývalý jednatel společnosti CHUBB, 1953)

První německý výrobce trezorů J. S. Arnheim

Simon Joel Arnheim byl zámečníkem a mechanikem v Berlíně. Odemykal zámky také ve Vídni a Paříži. Již v roce 1833 založil zámečnictví a později 1835 první německou továrnu na výrobu trezorů S. J. Arnhem. Firma sídlí ve vlastní rezidečně-komerční budově na Rosenthaler Straße 36. V roce 1848 byl ustanoven jako dvorní umělecký zámečník. V roce 1860 vyrábělo asi 120 lidí 300 trezorů ročně. V roce 1875 zemřel zakladatel Simon Joel.

Firmu přebírá jeho syn Carl Arnheim s manželkou Dorotheou. Přesouvají firmu do Wedding ulice Badstraße 40/41. V roce 1905 po smrti Carla Arnheima je firma jeho dvou synů Siegmunda a Felixe. Později se společnost S. J. Arnhem spojila s firmou Ade Tresorbau a vznikl nový název Ade-Arnheim

Již v 18. století přišel Švéd Polhelm s bezpružinovým vysacím zámkem. Nápad se zdokonaloval a vyvíjel až do dnešních dnů. Nápadu se také chytila firma Arnheim. Vyrábí pro své trezory vlastní bezpružinové zámky. Na obrázku Arnheimův lamelový zámek. Velmi velký, 110 mm v průměru. Jako stavítka slouží kruhové disky a je zcela bez pružin. V nabídce měli také zámek Colosseum (na druhém obrázku), kterému se stavítka při otáčení klíčem posouvala nejdříve horizontálně a potom vertikálně.

V Německu začaly firmy J. Arnheimova a M. Fabianova v letech třicátých vyráběti ohnivzdorné pokladny, které ovšem v nynějším slova smyslu ještě ohnivzdornými nebyly, ale spíše jen nedobýtnými zdáti se mohli.

Zámečnictví - tradice z pohledu dneška

V roce 1938 bylo veškeré židovské podnikání arizováno (Arisierung). Jedná se o perzekuce Židů v německé říši, určitá forma krádeže majetku v držení lidí židovské víry ve prospěch většiny národa. Továrna společnosti byla obsazena nuceně pracujícími a firmou Frischeisen & Co, Kabelfabrik. Dorothea Arnheim umírá v roce 1942 v Osvětimi.

Berlínská firma Arnheimova zavedla úhlové železo zvláštního tvaru, kterým možno docíliti přinýtováním jednoduché plotny úplné hladkosti povrchu skříně.

Zámečnictví - tradice z pohledu dneška

Anglický výrobce trezorů Marr

(trezorové patenty 1801 - 1851)

Jako jeden z nejstarších dokladů o vzniku trezorů, které se podobali těm dnešním, je záznam o podání patentu v roce 1834 a byl to pan William Marr z Anglie. Po jeho podání rychle následovali další patenty a hlavně podstatná technická vylepšení. V roce 1838 výrobce trezorových zámků Charles Chubb, v roce 1840 Thomas Milner jako pracovník s tabulovým plechem v Sheffieldu a Edward Tann a synové v roce 1843. Patentovanou novinkou byla skříň s dvojitým pláštěm. V prostoru mezi dvěma plášti výrobci dávali různé výplně proti ohni. Marr zkoušel se jemně drcený mramor, hlína, porcelán.

Trezorové zámky pro Westminsterský palác

Britský Westminsterský palác byl z většiny poničen požárem 16. října 1834. Král jmenoval komisi pro rekonstrukci paláce. Tato komise rozhodla, že palác má být znovu postaven na původním místě. William Marr získal zakázku na dodávku zámků pro novou budovu. Jeho typ trezorového zámku byl přizpůsoben mnoha železným dveřím v paláci.

Vylepšení ohnivzdornosti trezoru

Roku 1840 byl zapsán další patent, který počítá se sádrou a kamencem v prostoru mezi stěnami. Při požáru by pak vzniklá vlhkost měla chránit obsah trezoru. Milner tento patent napadl pro přílišnou podobnost s jeho principem nevodičů tepla. Spory se táhnou až do roku 1851.

Švédský výrobce trezorů Rosengrens

Firma Rosengrens začala vyrábět trezory ve švédském Göteborgu v polovině 19. století. Jejich první modely byli s největší pravděpodobností kopiemi importovaných britských trezorů. Smith Peter Rasmussen začal se svým podnikáním v roce 1847. Postupem času se rozrostlo na zámečnickou dílnu s širokou škálou produktů včetně trezorových zámků a dokonce i trezorů. V roce 1886 si pak sotva dvacetiletý zámečník Edvin Albert Rosengrens dílnu koupil. O jedenáct let později získal zlatou medaili nesoucí obraz krále na Světové výstavě ve Stockholmu za velmi vzhledné a bezpečné trezory. V roce 1905 postavil své první průmyslové objekty na ostrově Hisingen (Göteborg) a začal exportovat do sousedních zemí a Ruska. Po Rosengrenově smrti v roce 1910 byla společnost transformována na společnost s ručením omezeným. V roce 1931 oficiálně jako první ve Švédsku testují trezory proti ohni. V roce 1994 firma ukončila svou samostatnost a vystupují pod hlavičkou Gunnebo Security Group. V roce 2007 část výroby probíhá ve švédském Mora, zatímco další části výroby byly přesunuty do Francie, Nizozemska a Indonésie.

Trezory z tepaného plechu

Stojí za zmínku, že po roce 1850 se trezory vyrábějí z tepaného plechu, později válcovaného o síle materiálu 3 mm a někdy až 5 mm a to podle toho jak zabezpečený měl trezor být. Desky plechu byly nýtovány do potřebných úhlů a tvořili rámeček společně s vnitřními plechy. Mezi stěny byl vkládán ohnivzdorný materiál, zřejmě podle potřeb výrobce nebo přání zákazníka. Deska, která tvořila dveře byla většinou z materiálu o síle 3/8 až po 1/2 palce. Na dveřích byl blokovací mechanizmus, zámek. Celková šířka dveří bývala 4 palce. To vedlo k mnoha reklamním tahům, kde se výrobce chvástal sílou stěn a dveří. Přitom tyto informace byly zavádějící.

Podle oficiálních zkušeností se příliš málo obchodních domů obtěžuje s přesným datováním svých trezorů nebo s bezpečnostními zařízeními, která mohou zabránit moderním metodám vloupání. Nejstarší typ trezoru, který byl patentován kolem roku 1845, se skládá z obdelníkových plechů přinýtovaných na rámu z úhelníků. Jakkoli je jejich konstrukce silná, vlámání je jednoduché. Stačí najít první nýt a rozdělit plechy od sebe.

Crime Out of Hand (1963)

Sériová výroba trezorů

V první polovině 19. století byli již měšťané  natolik majetní, aby si mohli pořizovat výrobky, které jim pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné. Převládla snaha, aby zjednodušené komfortní měšťanské zařízení mělo co nejvíce odběratelů v nejširších vrstvách. Například i trezory. Díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily. Objevily se ekonomické výhody sériové výroby zámků. Naprostá většina zámků se opravuje výměnou dílů nebo výměnou za obdobné díly, případně se modernizují na moderní sériově vyráběné zámky. Nejsou ale masově rošířené náhradní díly, zámky na trezory tak není příliš velké riziko získání kopie klíče nebo trezorového zámku.

Až později se ve větší míře začal uplatňovat strojově a v sériích vyráběný trezor. V manufakturách a továrnách se začaly používat vrtačky a frézy. Skončil čas, kdy se vyrábělo převážně na objednávku pro přímého uživatele. Výjimkou byly větší a hodně bezpečné trezory a trezorové skříně. Dodnes se velké trezory navrhují a staví na zakázku s velkými náklady. I tak jsou náklady stále nižší, než by umožňoval velmi omezený rozsah sériové výroby.

První světová výstava v Londýně

První světová výstava (nazývaná Velká exhibice) se konala v Londýnském Hide parku v roce 1851 a byl pro ní speciálně vystavěn Crystal Palace. Vedle všech klíčových úspěchů světových odvětví, výstava demonstrovala několik modelů trezorů od různých výrobců z celé Evropy. Mezi anglickými výrobci byli například CHUBB & Son, Milner a syn, a Edw.Tann & Son. V následujících třech letech v Anglii vznikly trezorové firmy jako je hlavně Hobbs & Co. (později přejmenovaný na Hobbs Hart & Co.), Chatwoods Patent Safe & Lock Co. (později Chatwood Safe Co.) a Ratcliff & Horner (později Ratner Safe Co.). Tyto firmy dohromady položili základy britského trezorového průmyslu pro další roky.

Na výstavě prezentoval své sbírky nástrojů Franz Wertheim. Kvůli vykradení jedné své pokladny v podniku v roce 1848 začal s průmyslovou výrobou trezorů od roku 1852. Poté co právě na výstavě získal práva na výrobu ohnivzdorných pokladen firmy Sommermayer.

Výrobce zámků Hobbs Hart & Company

Tato společnost v podstatě vznikla když Američan Charles Hobbs navštívil v roce 1851 První světovou výstavu v Londýně. Talentovaný návrhář trezorových zámků a nadšený zámečník. Úspěšně bez násilí otevřel dva z nejlepších britských zámků a získal přes noc slávu. Rozhodl se v této zemi zůstat. Hned 1851 založil továrnu na nedobytné trezorové zámky Hobbs & Company se sídlem na adrese Cheapside v Londýně.

Profesor Cowper vyjádřil pevné přesvědčení, že odhalením nedostatků našich zámků by se prospělo mechanické vědě i veřejnosti obecně, že pokud by naše zámky byly vadné, vynálezci by byli podněcováni k odstranění nedostatků a zámečnické umění by se tak pozvedlo. Domníval se, že pan Hobbs udělal značný krok dopředu v konstručních detailech jeho umění. Nejen, že odhalil slabá místa některých z našich nejlepších britských zámků, ale také tím, že předestavil dva nebo tři nové zámky, které se jeví být více bezpečné než jakékoli dříve vyráběné.

Rudimentary treatise on the construction of door locks, C- Tomlinson 1852

Trezory od společnosti Milner

Hobbs vytvořil si velice úspěšný obchodní vztah s Milner Safe Company. Hobbsovo zámky se pak stali standardem na Milnerovo ohnivzdorných trezorech pro příštích 20 let. V oboustranné dohodě pak Milner vyráběl většinu trezorů prodávaných Hobbs & Co. Firma se stala známá jako Hobbs, Ashley & Company a většinu své práce dělali pro vládu a banku "Bank of England". Před tím než se Hobbs v roce 1960 vrací do Ameriky předává firmu jmenující se Hobbs, Hart & Company zakládajícímu členovi John Methias Hartovi. V roce 1956 se staly členy skupiny firem pod značkou Chubb.

Bramahův "Challenge Lock" a Saxbyho zámek

Alfred Charles Hobbs navštívil Británii aby se zúčastnil Velké výstavy v Londýně. Pokusil se otevřít Bramahův "Challange Lock". Úspěšný pokus trval podle různých zdrojů 45 - 51 hodin rozložených do 16 dní výstavy. Podle deníku The Times z 15. července 1853 poté proběhla hádka o oklonostech, za kterých otevřel zámek a teprve po několika letech dostal Bramahovu cenu. Hobbs přišel s vlastním designem trezorového zámku, který nechal volně k testování. V roce 1853 otevřel Saxbyho zámek přímo před členy "Society of Arts". Společnost pro povzbuzení umění, výroby a obchodu, která se snaží obohatit společenský pokrok, prostřednictvím řady nabízených ocenění.

Tresty za trezory

V tomto roce se objevuje v rakouském trestním zákoně zločin vyloupení pokladny. Jedná se o "krádež na věcech zamčených", která se trestala odnětím svobody když byla způsobená škoda větší než 500 Kč. V závažnějších případech spojených například s ublížením na zdraví mohl být zločinec odsouzen k smrti. Tento trestní zákon o vykrádání trezorů se udržel v platnosti dalších 100 let.

V 19. století byli zloději často vybaveni páčidly, trhacími kleštěmi a dalším zámečnickým vybavení k vypáčení zámků trezorů. Někdy dokonce používal střelný prach k vyhození do povětří zámků trezorů. Bylo nezbytné posílit opatření k ochraně trezorů. Posílit vývoj jako reakci na rychlý postup v nástrojích a technikách kasařů.

Rakouský výrobce trezorů Wertheim

Prvního září roku 1852 založil Franz Wertheim s Friedrichem Wiese společnost. První rakouskou továrnu ve Vídni na ohnivzdorné trezory a trezory proti vloupání. Zprvu společnost zaměstnávala 85 zámečníků. V roce 1853 uspořádala společnost Wertheim veřejnou zkoušku ohněm. Několik pokladen bylo postaveno do velkého ohně. Následně po několika hodinách pálení jsou otevřeny s nepoškozeným obsahem. V roce 1879 se pořádal velký taneční večírek k příležitosti vyrobení 20.000 trezorů. Za účasti 1200 lidí a samozřejmě všech špiček z ministerstev, armády, finančních domů a průmyslníků. Více o trezorech Wertheim

Německý výrobce trezorů Pohlschröder

Komanditní společnost Pohlschröder & Co. byla založena již v roce 1854 - 1855 mistrem zámečnickým Friedrichem Pohlschröderem. Od samého začátku byla známa po celém světě jako výrobce trezorů a trezorových zařízení. V roce 1895  Frederick Pohlschröder zemřel. Jeho syn Henry se svými syny firmu rozšířil o výrobu ocelového kancelářského nábytku. Postupem času tvoří kovový nábytek a regály 60% z celkových tržeb. V roce 1975 byla společnost s 1.700 zaměstnanci převzata do Hamburku Ulrichem Harmsem. Roku 1980 byl Pohlschröder začleněn do společného podniku "Steelcase Strafor", kde polovinu má americká firma Steelcase Inc. Grand Rapids a polovinu fransouzská firma Strafor . Společnost Pohlschröder byla rozpuštěna v roce 2000. Značku Pohlschröder si ponechal Steelcase GmbH v Rosenheimu.

Americká firma Sargent & Greenleaf

Finančník Halbert Greenleaf zahájil své dlouhé působení v zámečnickém průmyslu, když navázal partnerství s Linusem Yaleem ve společnosti Yale a Greenleaf - výrobce zámků se sídlem v Shelburne Falls, Massachusetts. Krátce poté se do firmy jako obchodní zástupce připojil James Sargent. Vypuknutí občanské války mělo na začínající společnost významný dopad. Halbert Greenleaf, opustil společnost, aby splnil své pověření jako plukovník v armádě. Po návratu z bojiště Greenleaf vyhledal svého bývalého zaměstnance Sargenta, nyní uznávaného výrobce zámků.

James Sargent založil v roce 1857 společnost James Sargent Lock Company.  V roce 1864 se přestěhoval do Rochesteru, New York a společnost přejmenoval na Sargent and Greenleaf. Potom co vzal za partnera Halberta Greenleafa. Během druhé světové války se firma věnovala vývoji munice, mimo jiné výrobě pojistek pro hlubinné nálože. Na konci druhé světové války se ke společnosti připojil další vynalézavý mladý muž Harry C. Miller. V roce 1953 se stal jejím prezidentem a majitelem. Nick Gartner se v roce 1970 stal manažerem vývoje nových produktů. Patentoval první elektronický trezorový zámek. V roce 1974 odešel a založil vlastní společnost La Gard. V roce 1980 je firma prodána společnosti Security Group.

James Sargent popsal první úspěšný kombinační zámek s možností změny tajné kombinace v roce 1857. Jeho zámek si oblíbili výrobci trezorů a ministerstvo financí Spojených států. V roce 1873 si nechal patentovat mechanismus časového zámku, který byl prototypem zámků používaných v současných bankovních trezorech (Amerika).

Koncem 80. let 20. století vyrábějí řadu vysoce bezpečnostních visacích zámků pro americkou vládu. V roce 1993 byla zahájena výroba oblíbené řady elektronických kombinačních zámků 6120. Společnost v současné době sídlí ve městě Nicholasville ve státě Kentucky. Od roku 2005 je dceřinou společností Stanley Security Solutions a v roce 2019 jí získala firma OpenGate Capital.

Německý výrobce trezorů Bode Pancer

Již v roce 1858 založili svojí společnost pánové Louis Bode a Heinrich Troue. Společnost v Hannoveru pojmenovali jako Bode & Troue. V německu to byla první specializovaná továrna na výrobu pancéřových pokladen. Konkrétně ocelové pokladny proti ohni a proti napadení zlodějem. V roce 1924 se spojila firma s berlínskou firmou Panzer. V letech 1926 a 1935 byla společnost jednou z nejvíce inovativních společností v oblasti zabezpečovací techniky.  Rodina Bode ukončila slavnou firmu v roce 1976 prodejem trezorové skupině Fichet-Bauche-Grouppe. Později je značka Bode Panzer v portfoliu firmy Berliner Elektro Holding (přejmenovaná v roce 2000 na AdCapital). V roce 2001 prodána s deficitem investorovi a výroba přesunuta do Rajhradu v České republice.

Francouzský výrobce trezorů Bouche

V roce 1864 Auguste-Nicolas Bauche (znalec ohnivzdorných materiálů) založil v obci Gueux továrnu na trezory. Od roku 1867 bylo již v továrně těsno a přestěhovala se do Remeše. Nové velice moderní dílny zahrnovali na svou dobu nevídané technologie, jako byla především cementovací pec pro extrémní kalení ocele. To vedlo k velkému pokroku v trezorech. V roce 1879 prokázal účinnost svých ohnivzdorných trezorů veřejnou zkouškou kdy z ohořelého trezoru vyndal sto tisíc franků. Bauche expandoval továrnou v Feuquières, ale byl zastaven světovou válkou v roce 1914, kdy se společnost dostala do rukou Němců. Na ústupu v roce 1918 jsou budovy zničeny a Bauche musí začínat vývoj a výrobu znovu. Továrna byla opět zničena Němci v roce 1940 a o 4 roky později částečně rekonstruována jako dílna na opravu amerických tanků. Společnost musela počkat až dlouho po válce byla továrna plně přestavěna.

Viktoriánská doba

1840–1910 je doba pojmenovaná po královně Viktorii. Období v Anglii, ve kterém byl charakteristicky ovlivněn styl nábytku. Styl vznikal během průmyslové revoluce. Viktoriánský nábytek je charakterizován silným ovlivněním romantikou, velkými proporcemi, tmavými povrchy a komplikovanou výzdobou.

Vloupání do Cornhillu v roce 1865 odhalilo, že některé zločinci investovali značné množství intelektuálních, finančních a jiných prostředků do vědecké plánování svých zlodějských výprav, což signalizovalo změnu v poměru sil mezi policií a pachateli. Představovali největší hrozbu pro viktoriánské majitele domů.

Výroba trezorových klíčů

V těchto letech byl v Americe vynalezen stroj, který vyřezává zuby trezorových klíčů. Nevyřezává ale podle náhody nebo na vůli pracovníka. Místo toho jsou nezávislé a pracují na principu účetního systému. Na základě počtu již vyřezaných klíčů. Založeno na aritmetickém převodu od 6 do 9 čísel. Reálně mohou mít takové klíče přes 100.000 možných kombinací. Neoprávněné otevření je tedy daleko náročnější.

Velká loupež v Corhill 1865

Při vývoji ohnivzdorných trezorů se trochu zapomíná na jejich vlastnosti proti vyloupení. Ohnivdornosti trezoru se věnuje velká pozornost v Evropě i v Americe. Tento případ krádeže ale způsobil historickou změnu ve vnímání trezoru. Při loupeži v londýnském Corhill došlo ke ztrátě kolem 6.000 liber. Tento případ měl zásadní dopad na navrhování moderních trezorů.

V dubnu 1865 jsem byl zaměstnán jako právní zástupce v poměrně pozoruhodném případu, který byl známý jako vloupání do Cornhillu... Podnik, do kterého se vloupali, patřil panu Walkerovi, velkému klenotnictví na Cornhillu. Zdálo se, že v sobotu čtvrtého února asistent poté, co celou zásobu umístil do jednoho z Milnerových železných trezorů, opustil areál v půl osmé večer. Plyn zůstal jako obvykle hořet v obchodě, který byl otevřen pro kontrolu policie a dalších kolemjdoucích otvory v žaluziích. Trezor byl umístěn tak, aby byl zřetelně viditelný pro každého, kdo se těmito otvory díval, a důmyslným uspořádáním zrcadel byl zvenčí viditelný i člověk stojící v kterékoli části obchodu.
Když se asistent v pondělí ráno v půl deváté vrátil do provozovny, zjistil, že do prodejny se vniklo dírou v podlaze, trezor byl otevřen a vyrabován. Zdálo se, že zloději si vynutili vstup do pokojů krejčího pana Mitchella ve spodní části budovy a prosekali si cestu stropem. Hodnota akcií pana Walkera byla asi šest tisíc liber a téměř celá byla ukradena. V kořistí bylo čtyři sta šedesát pět hodinek a sto šedesát zlatých řetízků. Bylo zřejmé, že operace viníků zabraly nějaký čas. S největší pravděpodobností zůstali v areálu během sobotní noci a větší část neděle. Trezor byl vykraden velmi důmyslně, nebyly na něm žádné vnější známky násilí. Během procesu policie prohlásila, že použité nástroje musely být „krásné nástroje“.

www.victorianlondon.org

Po loupeži následovalo podání na 36 patentovaných technologií. Inovace konstrukce dveří, blokovacího mechanizmu a rozvorového, vícesměrného zámku. Technologie, které se někdy používají dodnes. Dřívější trezory měly blokování ovládané přímo klíčem což ovlivňuje bezpečnost. V roce 1866 požádal Samuel Whitfield o patent na zařízení pro převod pohybu, které vynalezl. Tato technologie využívá pohybu nějakou klikou k posunutí blokovacích čepů do stran. Ze dveří do rámu trezoru. Ve stejné době navrhl James FeltonElwell první čtyřcestný mechanismus spojovacího zámku ovládaného rukojetí. Technologie, která se v té době nazýval Sicker patent safe. Patentovaný trezor Sicker začal první generaci tohoto mechanizmu. Trezor se zbavil omezení klíče přímo ovládajícího blokování a jeho bezpečnost se výrazně zlepšila.

---

Založení Rakousko-uherské monarchie v únoru 1867

---

Americká továrna na trezory Mosler

Mosler Safe Company je společnost zabývající se trezory a bankovními trezorovými dveřmi. Založená v Cincinnati Gustavem Moslerem v roce 1867. V roce 1891 se přestěhovala do Hemiltonu. Ještě v roce 1900 zaměstnávala firma 2.400 lidí. Většinu společnosti po bankrotu v roce 2001 koupila firma Diebold. Produkty firmy byli známé jako velice precizní a opravdu pevné. Několik trezorů bylo nainstalováno v Hiroshimské Mitsui Bank, kde přežili na konci 2. světové války atomový výbuch. Následně toho firma využila při reklamě a úspěšně vyráběla dveře pro nukleární sila. Známí jsou také trezorem ve kterém se vystavuje Deklarace nezávislosti. Například také instalovali trezorové dveře v Národní laboratoři Oak Ridge. Celé zařízení bylo dvoukřídlé s hmotností 138 tun. Každé dveřní křídlo vážilo 58 tun a bylo možné je zavírat od jedné osoby

Nizozemský výrobce trezorů LIPS

Firma Lips byla založena roku 1870 jako rodiný podnik do roku 1973. Tehdy je převzala firma Chubb. Vystupovali pod názvem Chubb Lips Nederland BV. Spolu se zbytkem skupiny Chubb Group je koupil Racal v roce 1989. Stali se součástí jejich bezpečnostní divize. V roce 1997 Williams Holding kopil tuto bezpečnostní divizi. Je rozdělena na tři nové části. Divize zámků s ročním obratem 46 milionů a s 235 zaměstnanci. Dělají zadlabací zámky; cylindrické zámky a zámky na bezpečnostní schránky. Druhá divize trezorů s ročním obratem 60 milionů a s 200 zaměstnanci. Třetí divize elektroniky s 300 zaměstnanci.

Trezorový zámek PROTECTOR

V roce 1871 Němec Kromer vynalezl mechanizmus patentovaný 1874 pod názvem PROTECTOR. Zámek byl navržen pro průmyslovou výrobu a svojí cenou snadno vytlačil z trhu dražší zámky Bramah. Z větší části vyráběné ručně. Zámek Kromer Protektor byl zámek se stavítky a s motýlkovými klíči. Na rozdíl od zámků Bramah má jedenáct stavítek seskupených okolo otočného válce uvnitř jiného válce. Oboustranný motýlkový klíč byl s jedenácti zářezy. To znamená, že zámek měl celkem 87 milionů variací. Vnitřní válec se mohl otočit jedině když všech jedenáct stavítek bylo ve správné poloze.

Rakouský výrobce Carl Jahn

Rakouský výrobce Carl Jahn, jehož výroba se nacházela ve Vídni. Byla založena v roce 1872 jak je uvedeno na výrobních štítcích. Někde se uvádí až 1878. Klasická rakouská škola s velmi výrazným zdobením historických trezorů. Rakouští výrobi měli často na vnitřní straně dveří ozdobný štítek. Uváděli na něm rok založení, adresu a nebo například medaile za své úspěchy na výstavách.

Polský výrobce trezorů Hieronim Zieleziński

 

Na území Polska v 19. a 20. století mají největší vliv Němečtí a Rakouští výrobci trezorů. Jen velice málo měli poláci konstruktérů trezorů a ještě méně se hlásilo ke kasařským výrobkům. Mohou se zmínit dvě větší továrny na trezory ve Varšavě. Bothe oraz Zieleziński a potom také zámečnická dílna Karola Zinkego. Polské tradice v tomto odvětví jsou, bohužel, velmi skromné.

Hieronim Zieleziński založil v roce 1872 ve Varšavě továrnu na výrobu kovových konstrukcí a zdobení "Fabryka Wyrobów Żelaznych, Konstrukcji i Ornamentów". Byl to nejzajímavějších výrobců pancéřových kas z těch několika v Polsku. Společnost má velmi velkou tradici v ocelových konstrukcích. Získala velké množství patentů na své výrobky. V nejlepším období měla společnost 239 zaměstnanců a 11 výrobních hal. Ze světových výstav si firma přivezla řadu ocenění. V roce 1937 reprezentovali polskou techniku na prestižní umělecké výstavě v Paříži. K jedné z výstavních hal postavili 41 metrů vysoký ocelový stožár. V letech 1880 a 1890 firma vyráběla trezory pro banku "Banka Polskiego".

Španělský výrobce trezorů Dragosanz

Koncem devatenáctého století se José Sanz Feliu začal zabývat myšlenkou jak se prosadit v průmyslu Valencie. V roce 1876 založil firmu Talleres Sanz S.A. V první řadě se začal věnovat výrobě vodních kol. Druhá generace společnosti, Miguel (1872-1930) a Vicente (1872-1936) Sanz Simon nejen pokračují v odkazu, ale vzhledem k poptávce po velmi kvalitních produktech se značně rozšířila klientská základna. Klienti jsou již nejen z provincie Valencie ale z celé země. Vyvíjí řadu produktů od strojního zařízení na dřevo po parní stroje. Začali být velmi úspěšní ve výrobě vah a trezorů. Odhodlání a snaha technologicky zlepšit všechny výrobky byly úspěšné. Obdrželi například zlaté medaile na Regionální výstavě ve Valencii (1909) a další národní expozice. Třetí generace pak nastupují Miguel a Alfonso Sanz Pallás, zdědili už prosperující firmu Rozšiřovali, zlepšovali a vyvíjeli nové výrobky. Vyrábějí žaluzie, izolační trubky a dokonce i panelové domů. Investují do nových technologií a inovací, zapsali několik patentů. V současné době se pátá generace majitelů zaměřuje na trezory a pneumatické systémy.

"Velká loupež"

přepadení Northamptonské národní banky ve státě Massachusetts 26. ledna 1876, nezačala v bance, ale krátce po půlnoci v soukromém sídle pokladníka. Poté, co ho sedm lupičů mučilo a vyhrožovalo mu zabitím, prozradil kombinaci k trezoru. Nedávno instalovaný bankovní trezor byl považován za neproniknutelný. Lupiči ukradli 1,6 milionu dolarů v hotovosti, dluhopisech a dalších cenných papírech. Tato loupež se zapsala jako největší v historii USA. Odměna za dopadení byla vypsána 25.000 dolarů. Téměř rok po loupeži byli vůdci Dunlap, Scott a Connors zadrženi detektivní agenturou Pinkerton; čtyři další však nikdy nebyli obviněni a hotovost nebyla nikdy získána zpět.

 

Trezorový časový zámek

Nejslabším článkem bezpečnostního systému již nebyly zámky, ale lidský faktor. Bankéři potřebovali zámek, který by dokázal udržet v bezpečí nejen lupiče, ale i samotné bankéře. Řešením byl časový zámek. Bezpečný časový zámek byl již vynalezen. Nepoužíval se ale, protože tehdejší hodiny nebyly příliš spolehlivé. Pokud hodiny selhaly, nebylo možné trezor druhý den ráno otevřít. Pro případ, že by hodinový stroj selhal, byla nutná redundance. Nejbezpečnější časové zámky používaly šest hodinových strojků a vyráběly je firmy Yale a Towne. Těchto zámků se šesti hodinovými strojky bylo postaveno pouze 13 a dochoval se pouze jeden exemplář.

Ruští výrobci trezorů bratři Smirnov

Na štítku bratři Smirnov uvádějí založení výroby trezorů v roce 1882. Mezi lety 1907 a 1910 měli bratři hlavní adresu na rohu ulice Butcher a náměstí Lubjanka v Moskvě. Na adrese Butcher №4 byla pravděpodobně obchodní dům a prodejna trezorů. Na trezorových štítcích uváděli dvě adresy v Moskvě a Nižném Novgorodu, kde byla pravděpodobně výroba trezorů. V 19. století se v Nižném Novgorodu pořádá výstava "Nižnij Novgorod Fair", kde mají bratři Smirnov velkou výstavu trezorů. Další informace o bratrech Smirnov v Moskvě bylo poměrně složité získat a celkem matoucí. Jedná se o velmi rozšířené příjmení v Rusku. Jak se ukázalo trezory na konci 19. století vyrábělo několik lidí jménem Smirnov. V moskevském průvodci pro rok 1901 je sekce trezory, kde je uveden jako výrobce trezorů Smirnov S. Simon.

Český výrobce Antonín Kauble a Tresoria

V roce 1878 vznikla firma A.Kauble, která na začátku měla majitele a jednoho zaměstnance. Do roku 1891 již vyrobili 1.400 trezorů a podobné techniky. Z malého podniku se vyšvihl na vedoucí podnik u nás. Více o firmě Tresoria.

Zajímavý závod tento prokazuje nejlépe, že jest ještě i za nynějších dob možno závodu malému neúnavností podnikatele a dokonalostí díla zjednati si platnosti.
Sto let práce Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891.

Španělský výrobce trezorů Borges

Don Juan Ramón Borges založil společnost Borges v roce již 1885. V té době s významným kapitálem jeden milion Pesos. Od svého vzniku se zabýval výrobou zemědělských strojů a trezorů. Přes čtyři generace pod značkou Borges patřili k rodině. Po všechny ty roky byly provedeny nejvýznamnější a nejdůležitější bezpečnostní práce pro velké banky, veřejné instituce a soukromé společnosti v zemi.

Národní unie pracovníků s kovem a zámky ve Willenhallu

Byl odborový svaz zastupující pracovníky zabývající se výrobou zámků a kovových předmětů ve Spojeném království. Založený v roce 1889 hrstkou členů, kterčí se rozrůstali až do počtu 2 tisíce v roce 1900. Formálně fungovala až do roku 1988, kdy se sloučila se Svazem dopravy a generálního dělnictva.

V roce 1820 se Jeremiah Chubb připojil ke svému bratrovi Charlesovi při zakládání zámkové společnosti Chubb . Přestěhovali se z Portsmouthu do Willenhallu, což bylo hlavní město zámkové výroby Velké Británie, a otevřeli továrnu na Temple Street. V roce 1836 se přestěhovali na náměstí svatého Jakuba ve stejném městě.

Trezor v jednom kuse

Kolem roku 1890 přichází první pokusy vyrobit trezor celý z jednoho kusu. Omezit tak nýtované spoje, které nejsou tak bezpečné a stávají se cílem lupičů pokladen. Najdou pod lakem první nýt a začnou postupně rozebírat konstrukci trezoru. Výsledkem vývoje je výroba z jednoho čtyřikrát ohnutého pásu železa, který tvoří boky, vršek i dno zároveň. Jen záda a dveře jsou oddělené. Takové trezory se potom vyrábějí dalších 40 let. Takový plášť je odolný také řezání kyslíkoacetylenovým hořákem.

Velká válka 1914 až 1918 přinesla velký vývoj techniky hlavně ve zpracování železa. Kolem roku 1920 uviděl světlo světa první trezor, který měl korpus se 12 ohnutími. Celý z jednoho kusu železa. Ve svém čase nadstandardní, ale zloději již v roce 1939 znali kyslík-acetylenový hořák, výbušniny a vysokorychlostní vrtačky.